Tomáš Kameník je čerstvým, a především úspěšným absolventem Střední průmyslové školy Otty Wichterleho. Před čtyřmi lety si ke svému středoškolskému studiu zvolil maturitní obor grafický design ve Velkém Poříčí. Dnes už ví, že nejzajímavější jsou pro něho dějiny umění, které chce dál studovat. Dostal se na dva vysněné obory Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a nyní už mu zbývá jen se rozhodnout, na který v září nastoupí.
Tomáši, vím o Vás, že pocházíte z Úpice, žijete velmi aktivně, těstoviny milujete na milion způsobů, máte rád oranžovou barvu, ale v oblečení a interiérech dáváte přednost barvám tmavším, zemitým a vybledlým. Pojďte mi ale říci i něco o Vašem uměleckém já.
Před čtyřmi lety jste vycházel ze základní školy. Před Vámi bylo rozhodnutí, co dál. V září 2020 jste nastoupil do Velkého Poříčí na obor grafický design. Co vás vedlo k rozhodnutí podat přihlášku na naši školu?
Volbu školy jsem nepodceňoval a vybíral si ji již od 6. třídy. Původně jsem chtěl jít studovat architekturu, od které mě ale odradila matematika. Chtěl jsem, aby moje studium i práce byly tvůrčí. Hodně jsem při výběru školy dbal na její vizuální prezentaci, která byla pro mě tehdy atraktivní a částečně i rozhodujícím faktorem pro volbu této školy.
Grafický design je obor umělecký, na který se lze dostat jen přes talentové přijímací zkoušky z malby a kresby. Předpokládám, že výtvarná výchova byla vždy Vaším oblíbeným předmětem.
Vždy. Výtvarka je předmět, který byl mým záchranným momentem na základní škole, jelikož jsem v ní vynikal více než v jiných předmětech.
Takže překonat talentovky pro Vás problém nebyl. A jak to probíhalo dál? Byl tento obor správnou volbou?
Popravdě, u talentové zkoušky jsem příliš nevynikl, ale byl jsem přijat. V prvních dvou letech jsem byl silně přesvědčen, že tvorba grafiky je přesně to, co chci dělat. Svým způsobem jsem se v oboru našel, avšak časem, jak s prvními zkušenostmi, tak i s více se rozvíjející umělou inteligencí, jsem o volbě začal trochu pochybovat a více se zhlédl v dějinách umění.
Vaším nejoblíbenějším předmětem tedy byly dějiny výtvarného umění. Jaké další předměty jste měl rád a proč?
Určitě mě bavily hodiny alternativní tvorby s paní Klemensovou, kde se mi dostávalo tvůrčí svobody a časté debaty o tématu práce mi dále rozšiřovaly obzory a utvářely můj vlastní názor. Dost mě bavila ekonomika pro svoji praktičnost, co se obsahu týče, a pro způsob a nadšení, s jakým ji pan Baláš vyučuje. Také tělocvik, kde jsem v průběhu čtyř let přemohl snad všechny své strachy (především z hrazdy), a figurální kresba, která mě bavila i přesto, že mi tolik nešla. Po příchodu pana Klemense byla skvělá výtvarná příprava, neboť nabyla jiných, mnohem více obohacujících, rozměrů. Snad každý předmět si u mě prošel obdobím, kdy mě něčím nebavil, ale bylo více chvílí, které mě bavily.
Tak to jste byl téměř šťastným studentem. Málo koho baví tolik předmětů. A naplnilo studium vaše představy a očekávání?
Řekl bych, že jsem poměrně náročný člověk. Proto jsem občas míval pocit, že nároky na nás kladené nejsou dostatečné a že by se klidně od nás mohlo chtít víc.
Na střední ještě chvilku zůstaňme. Úpice není od Velkého Poříčí úplně daleko. Přesto jste ale zvolil bydlení na domově mládeže. Vnímáte bydlení při střední na intru pro studium jako přítěž, nebo přínos?
Já osobně byl na intru rád. Nabídlo mi to jiné možnosti, než kdybych trávil čas dojížděním. Skvělí byli vychovatelé. Vždy umí vyjít vstříc a jsou podporou těm, kteří si o ni řeknou. Nejčastější problém, který jsem na domově mládeže měl nejen já, byl příliš pomalý internet. Zpracovávání jednoho zápisu se tak mnohdy protáhlo z hodiny na několik hodin a většinou končilo rozčílením a odložením na jindy. Byl to zbytečně ztracený čas, který jsem mohl trávit s kamarády nebo ve fitku.
Tomáši, jak Vás znám, určitě se nespokojíte jen se střední školou. Co plánujete dál?
Dostal jsem se na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci na obor teorie a dějiny výtvarné kultury a zároveň se mi poštěstilo dostat se i na dvou obor teorie a dějiny výtvarné kultury a žurnalistika. Teď mi zbývá se jen rozhodnout.
Moc gratuluji. Podle čeho jste si vysokou školu vybíral? A máte pocit, že jste byl ze střední na přijímačky připraven?
Stejně jako u volby střední je pro mě podstatná uplatnitelnost na pracovním trhu po dokončení studií. Mimo to je pro mě ale také důležité, jakou má škola image a jaké je vyžití ve městě.
Co se připravenosti na přijímačky týká, musel jsem nějaké úsilí navíc vynaložit, jelikož by čistě příprava ze školy, dle mého názoru, nestačila. Na druhou stranu, s čímkoliv jsem přišel za jakýmkoliv učitelem ohledně přípravy na přijímačky, vždy mi byli ochotni pomoci, dané věci dovysvětlit a poskytnout potřebné materiály, které měli k dispozici.
Od malování jste se tedy nakonec odklonil, přesto v umění zůstáváte.
Tvořit hodlám v budoucnu především pro sebe. Rád bych se začal věnovat více psaní a třeba někdy i něco vydal. Už ze samotné podstaty mého směřování hodlám spíše být kurátor nesoucí podíl na realizaci výstav než samotný vystavující autor. Umění k mému životu bude patřit vždy, i když už více půjde o teorii než vlastní tvorbu.
A otázka na závěr. Pocházíte z malého města Úpice, roky střední školy jste strávil v městysu Velké Poříčí. Nyní vyrážíte do Olomouce. Myslíte, že tam zůstanete?
Vracet se asi nehodlám. V Olomouci moje srdce plesá radostí a mé záměry stejně vyžadují, abych byl blíže velkým městům jako je Praha, Brno, Olomouc. Klidně bych šel i dál než jen v rámci hranic republiky. To však záleží na mých zkušenostech, možnostech a schopnostech. Do rodného kraje se určitě budu rád vracet, svůj život ale vidím jinde.
Tomáši, děkuji za rozhovor. Jsme rádi, že jste si pro studium střední školy vybral právě SPŠOW ve Velkém Poříčí. A kdyby nic jiného, byl to právě obor grafický design, který Vás přivedl k dějinám umění a nasměroval Vaši budoucí dráhu. Ať se Vám na ní daří.
Markéta Machová
