Petr Šturma se na Střední průmyslové škole Otty Wichterleho (tehdy ještě COP Hronov) vyučil nástrojařem. Z kluka, kterého nebavilo učení, je dnes člověk, který je vedoucím nástrojárny firmy HAUK a své zkušenosti předává mladým nástrojařům. Kruh se uzavřel.
Petře, Vy pocházíte z Velkých Petrovic, střední školu jste si vybral v Hronově. Konkrétně jste si před 9 lety zvolil učební obor nástrojař. Proč?
Obor mi přišel zajímavý a říkal jsem si, že s ním v budoucnu určitě najdu uplatnění. Podal jsem si dvě přihlášky na učiliště se stejným zaměřením, a nakonec jsem vybral to hronovské.
A nejspíš jste zvolil správně – alespoň co se oboru týká, neboť jako nástrojař pracujete dodnes. Bavila Vás od dětství technika?
Spíše podprůměrně. Nebyl jsem vyloženě kluk, který celé dny tráví v dílně, něco montuje a rozebírá. Samozřejmě jsem měl oblíbené stavebnice. A bavila by mě motorka, ale ta mi doma neprošla.
Učební obory si vybírají spíše žáci, které moc nebaví studovat a chtějí mít více praxe. Jaký jste byl na střední student?
Musím přiznat, že špatný. Do třetího ročníku mě předměty spíše nebavily, až v tom posledním mě začala celkem bavit technologie a ekonomika. Odborný výcvik mě bavil od druháku, a to hlavně díky praxím ve firmě HAUK.
Takže školní praxe v prváku na střední tenkrát asi nic moc. Přesto jste to nevzdal. Co myslíte, že Vám i tak škola do budoucího života dala?
Dala mi základní představu o tom, co bude práce nástrojaře obnášet.
Učební obory mají po všechny tři roky systém: týden škola a týden praxe. Od 2. ročníku si mohou žáci sami zajistit praxi ve firmách. To byl i Váš případ? Jak jste sháněl praxi Vy?
O prázdninách po prvním ročníku jsem nastoupil do firmy HAUK na brigádu. Když zjistili, že studuji obor nástrojař, dali mě na dílnu, kde se vyráběly a opravovaly díly pro lisovnu a malou svařovnu. Když jsem pak nastoupil do druháku a mohli jsme si vybrat firmu, kam bychom chtěli na praxi, byla pro mě firma HAUK z Police první volbou.
To byla určitě změna oproti školním praxím. Kdo se Vás ujal?
Ujal se mě pan Milan Thér – statnější blonďák, který mi první roky přišel sice přísný, ale lidský. Ne vždy se mi všechno napoprvé povedlo. Pan mistr mě naučil trpělivosti a také přesnosti. Byl rád, když jsem se o něco zajímal, ať už to bylo rozebírání a skládání vzduchových válců, nebo broušení vrtáků.
Po třech letech jste s výučním listem v ruce v roce 2017 nastoupil do prostředí, které jste již dobře znal – do firmy HAUK v Polici nad Metují.
Je to tak. Moje první kroky tam směřovaly rovnou k soustruhu a frézce, které jsem již velmi dobře znal.
Dnes už jste ale na úplně jiné pozici.
Od obráběče kovů jsem přešel k drátové řezačce, kterou jsem si i sám programoval. Pokračoval jsem i v práci na frézkách a soustruhu. Po zhruba pěti letech mi byla nabídnuta pozice na lisovně, která obnášela řešení problémů v nástrojích na lisování plechů. To pro mě byla dost velká výzva. Přijal jsem ji, a právě tato cesta mě dovedla k mému aktuálnímu postu vedoucího nástrojárny.
Když jsme spolu procházeli firmou, nešlo si nevšimnout, že i spousta Vašich kolegů na různých pozicích jsou absolventy hronovské střední školy. A jsou tam nejen absolventi, ale i současní žáci. Máte také nějakého na Vaší nástrojárně?
Aktuálně tam mám jednoho.
Myslíte, že dnes, když jste v pozici vedoucího, uplatňujete stejné metody, jako u Vás uplatňoval Váš mistr, nebo jste si našel vlastní, úplně jiný styl vedení?
Našel jsem si vlastní styl.
Jaký by podle Vás měl nástrojař být?
Pečlivý a trpělivý.
Co si jako šéf/mistr myslíte, že současní kluci na praxích neumí a škola by to měla nebo mohla změnit?
Určitě bych se ve školních praxích zaměřil více na práci na strojích již od prvního ročníku, a to včetně CNC.
Dnes tedy ve firmě vedete výrobu na CNC i klasických strojích a zároveň řešíte opravy a rozměrové korekce nástrojů. Jste šéfem osmnácti lidí. Víte, kam dál až můžete ve firmě HAUK postupovat? Je nějaká Vámi vysněná pozice?
Asi nemám žádnou konkrétní vysněnou pozici. Spíše se nechám překvapit, co život vymyslí.
S odstupem času – byl obor nástrojař pro Vás dobrá volba?
Ta nejlepší.
Petře, děkuji za rozhovor a těšíme se na další spolupráci při praxích našich žáků.
