Katrin Fulková studuje obor grafický design na Střední průmyslové škole Otty Wichterleho. Jako studentka 3. ročníku se s dalšími spolužáky zapojila do soutěže NAŠE GALERIE, kterou již po patnácté vyhlásila Galerie výtvarného umění Náchod (GVUN). V kategorii mládež 16–18 let socha, objekt, instalace obsadila Katrin 1. místo. To je skvělý úspěch, ale ještě více mě zaujal její nápad symbolicky znázornit různé psychické poruchy prostřednictvím designu místností, kde každá místnost je navržena tak, aby vystihovala jak reálný vzhled, tak i náhled do myslí lidí trpících danou poruchou.
Než začnete číst rozhovor, vezměte si k sobě obrázek Katrinina objektu😊
Katrin, GVUN vyhlásila pro letošní soutěž téma „Na hlavu“. Co Vás napadlo jako první, když jste se název tématu dozvěděla?
Jako první mě napadlo psychické zdraví lidí. Čím déle pozoruji své okolí, tím více si uvědomuji, jak mnoho lidí dnes bojuje s psychickými obtížemi. Tyto potíže bývají někdy ostatními zlehčovány nebo označovány urážlivými výrazy jako „na hlavu“, „bere prášky na hlavu“ nebo „má papíry na hlavu“. Vím, že to lidem s duševní nemocí ubližuje,
a proto jsem se rozhodla žádný z těchto výrazů v názvu nepoužít. Vybrala jsem šest základních a nejznámějších psychických nemocí a zpracovala je tak, aby se čtenář dokázal alespoň na chvíli vcítit do lidí, kteří s nimi žijí.
Pohledy některých z nás jste ztvárnila prostřednictvím designu místností. Můžete nám to více přiblížit?
Jedná se o dům, kde každý pokoj reprezentuje jednu nemoc, snažila jsem se, aby celá místnost vždy vystihovala jak možný vzhled realistické místnosti, tak i náhled do myslí obyvatelů.
Pojďte nám jednotlivé místnosti představit.
První místnost, která se nachází vlevo dole, je nejhlubší a její tvar je pravidelná krychle. Je vymalovaná bíle, protože představuje OCD, neboli obsedantně-kompulzivní poruchu. Jedná se o poruchu, kdy lidé mají nutkavé myšlenky něco udělat a musí to splnit. Třeba jestli je zamčeno, jestli nenechali zapnutý sporák a tak podobně. Někteří si musí často mýt ruce, vadí jim špína a nejraději mají sterilní prostředí, protože tam je pro ně bezpečno. O jejich patrné potřebě mít vše srovnané ani nemluvím, protože je viditelná na první pohled.
Jak si jistě všimnete, většina místnosti je bílá, některé detaily bílé nejsou, ale ty teď nemyslím, vaše pozornost se má ubírat na červenou knihu v poličce a tužku na stole téže barvy. Vidíte, jak jsou nakřivo? Nezapadají do řádu, nemáte chuť je narovnat?
Lidé, mající tuto nemoc používají k uklidnění vypínače nebo žaluzie, protože to je jednoduchý a rychlý způsob, jak mít kontrolu. Světlo a tma, tak jednoduché prostředky k uklidnění…
Na židli je igelit, který není na první pohled vidět, ale lidé, toto skutečně dělají, protože jim přijde sterilnější ho tam mít.
Druhá místnost je kulatá, co ta představuje?
Je zobrazením bipolární poruchy. Místnost je kulatá a na první pohled rozlišená na dva póly, stejně jako člověk s touto nemocí. Střídají se mu v hlavě hlavně dvě nálady, mánie a deprese. Při mániích má tendenci začínat nové věci (třeba vymalovat) a zároveň je až přehnaně radostný, vše by nejraději rozdal. Nespí a pořád něco vymýšlí, jeho stav trvá déle než týden.
Když uplynulá doba skončí, začne deprese. Proto, že jsem ji věnovala také jednu místnost, dotknu se jí tady jen okrajově. Lidé jsou unavení, nechce se jim nic dělat, neuklízejí a nic je netěší. Jejich smutek je hlubší i tím, že před tím zažívali manickou/euforickou epizodu a toto je pro ně opravdu velký pád.
Třetí místnost je hubená jako anorektický člověk.
Ano, místnost, která je vedle obou již představených, je anorexie. Je ze všech místností nejstísněnější, je stejně hubená jako lidé, kteří jí trpí. Většinu času stráví právě v koupelně, vážením, prohlížením se v zrcadle a zvracením, když kalorie, i přes skoro úplné nejedení, neubývají.
Možná jen chtějí vypadat lépe, hubeněji nebo jako některá celebrita.
Hodiny v místnosti ukazují za pět minut dvanáct, protože tato nemoc je opravdu nebezpečná, balancuje se při ní na hraně zdraví. Na zemi vedle záchodové mísy a váhy leží plato prášků, protože anorektičky buď nejedí, zvrací nebo polykají projímadla, aby zhubly.
Kterou nemoc jste umístila doprostřed?
Vedle anorexie je schizofrenie. V místnosti je kupa obrázků, které jsou namalované podle toho, co schizofrenici vidí a prožívají. Není to jen o tom, že vidí to, co není, ale cítí strach, a to takový, který si ani neumíte představit. Děsivé postavy se na ně dívají odevšad, nebo je sleduje něco jiného? Možná stojí za vámi a dívá se na vás. Stejně jako odraz v zrcadle. Je tam nebo není? Lidé se ztrácí mezi realitou a bludy.
V místnosti je i zrcadlo. Když se do něj podíváte z určitého úhlu, uvidíte odraz, stejně jako schizofrenici. Oni ho vidí, ale ostatní ne, proto někdy odraz zmizí.
Pravá krajová místnost působí depresivně. Mám pravdu, že jde o depresi?
Přesně tak. Místnost vpravo dole poukazuje na depresi. Lidé se cítí jako ve vězení. Mají nejraději tmu a nevnímají světlo. Celou možnou dobu by strávili v posteli a nic nedělali. Nejedí, nepijí, nedbají na nic kolem nich.
Ať je nepořádek, ať je cokoli potřeba udělat, nic je nepobídne vstát a jít něco dělat. Chtějí být izolovaní, sami se utápět v prázdnotě a ve tmě. Něco uvnitř nich praská stejně jako stěny v místnosti, kde jsou na první pohled neviditelné praskliny.
A co byt, z celého objektu ten nejbarevnější?
Jak možná tušíte, jedná se o ADHD. Výrazně viditelnější jsou s touto nemocí většinou mladí lidé a děti než dospělí, ale ti ji mohou mít také. Celým názvem se nazývá porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Děti mají neuspořádané myšlenky, stejně jako neuspořádané jsou jejich pokoje. Proto má moje místnost nepravidelnou tvář. Neudrží pozornost a nevydrží dlouho na jednom místě. Tato nemoc je podle mě asi nejznámější, stejně jako tyto příznaky, ale patří tam i další, jako nedokončování věcí a impulzivní nerozmyšlené chování. Často tito lidé i zapomínají a ztrácejí věci.
V pokoji je i gymball, míč, který se používá při sportech a dalších činnostech. Lidem s hyperaktivitou ale dost pomáhá, protože jim pomůže zůstat na místě a zároveň se i hýbat. Na stole je i spinner. Možná si pamatujete na dobu, kdy byl in, ale pro tyto lidi je praktický pořád. Pomáhá jim regulovat pohyby a soustředit se jen na dvě činnosti, jednu celkem tichou, druhou důležitou. A na zemi je ze stolu spadané puzzle, protože tito lidé často něco hledají, vše odkládají a neradi dokončují.
Katrin, musím říct, že to bylo vyčerpávající představení pohledu lidí s těmito psychickými problémy. Co byste takto nemocným lidem vzkázala na závěr?
Na závěr bych chtěla říct, že je důležité, snažit se udržovat si svůj psychický stav tak, abychom byli schopni dobře fungovat. Některé nemoci zaberou svému hostiteli svými činnostmi půl dne (OCD) nebo i celý den (jako deprese a ADHD). Proto je důležité snažit se to změnit. Chápu, že je s psychickými nemocemi těžké fungovat, ale to, že se snažíte je úžasné.
Není to o přetvářce a tvrzení, že jste v pořádku, ale o tom, že jste si schopní přiznat problém a vyrovnat se se svým stavem. A buďte si jisti, nejste na to sami. Jsou tady vaši přátelé a rodina. A pokud s nimi nemáte zrovna dobrý vztah, což se stát může, jsou tady odborníci, psychologové a různí terapeuti, kteří vám jsou schopni pomoci. Hlavně to nenechte být.
Děkuji za rozhovor. Na Katrinin domeček s názvem „Pohledy některých z nás“ se můžete až do 22. března zajít podívat do Galerie výtvarného umění v Náchodě.
Markéta Machová
