Na konci května proběhlo v Sále J. Čapka V Hronově slavnostní předávání maturitních vysvědčení. Mezi úspěšnými absolventy Střední průmyslové školy Otty Wichterleho byl i Přemysl Řezníček. Jeho oborem je strojařina. V dětství si rád hrál se stavebnicí Merkur, má rád svíčkovou, ve volném čase se aktivně věnuje hasičskému sportu a své další studium má naplánováno na Technické univerzitě v Liberci.
Přemku, zdá se, že ve Vašem osudu jsou napsána místa Velké Petrovice, Hronov a Liberec.
Ano, nejspíš ano. Bydlím s rodiči ve Velkých Petrovicích, na střední jsem chodil do Hronova a vysokou školu chci studovat v Liberci.
Vím, že jste se rozhodl pro studium strojírenství, čím jste ale chtěl být jako malý?
Chtěl jsem být hasičem a vojákem, a to mě drží do dnes.
V 9. třídě jste se rozhodl jít studovat technický obor do Hronova. Máte rád svět techniky?
Ano, od mala jsem obklopený technikou, hlavně zemědělskou a hasičskou. Jako malý jsem si také hodně hrál se stavebnicí Merkur, později i s Legem, slepoval jsem plastové modely i ty papírové. Myslím, že tyto aktivity mně dodaly zručnost a rozvinuly u mě technické myšlení. Přihlášky jsem si proto v devítce podal na obor strojírenství a elektrotechnika do Hronova.
A zvítězila strojařina. Proč?
Dostal jsem se na oba obory, více mě ale lákala strojařina, tak jsem si jí vybral.
Myslíte, že to bylo dobré rozhodnutí? Naplnilo studium tohoto oboru vaše představy, očekávání? Jaké předměty Vás nejvíce bavily?
Myslím, že jsem se rozhodl správně. Nečekal jsem, že škola v Hronově je tak dobře vybavená a hlavně se neustále rozvíjí, především pořizováním nového technologického vybavení. Z předmětů mě nejvíce bavily CNC obráběcí stroje a Kontrola a měření.
Hodně středoškoláků chodí při studiu na brigády. Je to i Váš případ?
Při škole a vlastně i teď po maturitě chodím na brigádu do firmy Wikov ve Zbečníku, kde bych i rád nějakou dobu pracoval. Brigáda se mi naskytla díky paní učitelce Havlové. Ve Wikovu sháněli brigádníka do technologie, a tak jsem to zkusil. Využil jsem také možnosti stipendia, které Wikov studentům nabízí.
Teď je před Vámi studium na vysoké škole. Pro kterou jste se rozhodl a byl jste na přijímačky ze střední připraven?
Byli jsme se školou podívat v Liberci na TUL. Moc mě to tam zaujalo a hned jsem věděl, že bych tam chtěl studovat. Všichni, které znám a studovali tam, ji chválí, tak to nebylo těžké rozhodování. Jinou přihlášku jsem si nedával. A samozřejmě pokračuji ve strojařině. Přijímačky jsem nedělal, ale připravený jsem, myslím, na studium dobře. Uvidíme.
Samozřejmě Vám, Přemku, držíme ve studiu palce. Vy jste ale také hodně aktivní ve volném čase. A to nejen sám pro sebe, ale děláte něco i pro ostatní. Čemu se věnujete?
Ve svém volném čase se věnuji nejvíce hasičskému sportu, kde působím jako aktivní sportovec, ale také jako instruktor mládeže. Mou velkou zálibou jsou také sportovní šachy, které hraji aktivně za Jaroměř, a také působím jako trenér. Třetím největším koníčkem je historie, hlavně období válek, technického rozvoje a historie naší vlasti. Z dalšího je to 3D tisk a politika.
Myslíte, že v budoucnu zůstanete jen u strojařiny?
Ještě nevím. Strojařina mě baví. Vždycky mě ale také přitahovali hasiči. Po studiu bych chtěl asi nejprve získávat další zkušenosti v oboru strojírenství, ale po určité době bych se rád přihlásit k hasičskému záchrannému sboru. Také bych se chtěl stát členem aktivních záloh AČR.
Čas tedy ukáže, v jakém oboru nakonec zakotvíte. Teď ale máte prázdniny. Co plánujete?
Určitě brigádu ve firmě Wikov, začátkem července u nás na Petrovicích pořádáme Pivní slavnosti, kde určitě budu pomáhat, také pojedu jako velitel na hasičskozáchranářský tábor RESCUE CAMP a určitě i nějakou tu dovolenou.
A ještě na závěr, jako hasič určitě uplatnění najdete. Myslíte, že to bude bez problémů i ve strojírenském odvětví?
Určitě ano. Strojírenství je jedno z nejžádanějších oborů ve firmách. Myslím, že pokud prokážu nějaké ty kvality a znalosti, tak o práci určitě nemusím mít strach.
Přemku, děkuji za rozhovor a držím Vám palce v dalším profesním i osobním životě.
Markéta Machová
