„Nikdy víc?“ – právě toto téma si letos zvolili pořadatelé tradiční výtvarné soutěže v Terezíně, která každoročně připomíná tragédii holokaustu a nabádá lidi k zamyšlení nad historií a současností. Mezi oceněnými letos zazářily i studentky z naší školy.
Žáci 3 PD oboru grafický design se s paní učitelkou Klemensovou rozhodli zapojit do této soutěže a vytvořili mnoho silných děl. Díla vyjadřovala nejen osobní postoj k tématu, ale i zajímavá tvůrčí zpracování. Jejich práce nezůstaly bez povšimnutí.
Studentka Anna Elizabeth Nechvílová se umístila na 3. místě ve 3. kategorii, která je určena středoškolákům a studentům uměleckých škol. Porota ocenila hluboké sdělení, nápad a zpracování. Druhá studentka, Zuzana Turynová, obdržela speciální cenu Erika Poláka, která se uděluje za výjimečný přínos a originalitu zpracování tématu. Tato cena nese jméno pamětníka terezínského ghetta, který se významně zasloužil o rozvoj Památníku Terezín po roce 1989.
Úspěch studentek je nejen oceněním jejich talentu, ale také výsledkem dobré výuky a podpory, kterou na naší škole výtvarníci dostávají. Je důležité, aby mladá generace nezapomínala na temné kapitoly dějin a tyto události se už nikdy neopakovaly.
Barbora Vídeňská, 3. ročník Grafický design
Ve čtvrtek 5. června jsme jely do Terezína na vyhlášení soutěže. Vyhlášení začínalo až v jednu hodinu odpoledne, takže jsme měly dost času projít si muzea a celý areál. Nejdříve jsme se šly podívat na bývalá Magdeburská kasárna, která za druhé světové války sloužila jako sídlo tzv. židovské samosprávy. Dnes se v této budově nachází rozsáhlé expozice, zabývající se kulturní činností ghetta. Byly zde vidět obrazy, literární tvorba, skladby anebo plakáty, které vytvořili vězni během jejich pobytu v ghettu. Nacházela se zde také rekonstrukce vězeňské ubikace, ukázka toho, jak vypadalo hromadné ubytování v kasárenském objektu. Také se zde nacházela replika kostýmů a divadla. Bylo to velice zajímavé a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Po cestě do modlitebny jsme ještě nakoukly do kostela Vzkříšení Páně. Poté jsme došly do modlitebny, kde byly náboženské fresky židů. Nad modlitebnou se nacházela mansarda, takové „luxusní“ ubytovaní pro židy, kde měli aspoň trochu soukromí. Co se týče zařízení bytu, měl jen základní vybavení. Pak jsme se rovnou přesunuly do Muzea Ghetta na vyhlášení. To se odehrávalo ve velkém sále. Nejdříve jsme si ale prohlédly práce ostatních výherců. Nejvíce se mi líbila práce Michala Pješčáka s názvem: K čemu je síla mých rukou, když zhynula jejich svěžest. Byla to kresba uhlem ženy držící dítě. Představovaly se práce a rozdávala ocenění. Nejvíce ve mně zanechal proslov paní Michaely Vidlákové, přeživší Terezína. Také se promítaly filmy, které byly vytvořené pro filmovou část soutěže. Po ukončení vyhlášení jsme si ještě prohlédly Muzeum Ghetta a naší poslední destinací byla Malá pevnost. Tam jsme si prohlédly cely, koupelny, ošetřovnu a prošly si celý areál. Z některých míst vážně běhal mráz po zádech. Občas jsem cítila tíživou energii, přeci jenom se na tomto místě děly strašné věci. Jsem velice ráda, že jsem se mohla zúčastnit této akce a podpořit své kamarádky. Myslím, že to pro nás všechny bylo velice přínosné a že jsme se dozvěděly více o této tragické události, která se snad už nikdy nebude opakovat.
Bára, 3PD
