Šimon Turek právě dokončil 1. ročník oboru automechanik na Střední průmyslové škole Otty Wichterleho v Hronově. Jeho největší vášní ve volném čase jsou železnice. Pokud ho navštívíte na rodinné chalupě ve Velkých Svatoňovicích, rázem se ocitnete ve světě plném kolejnic, tunelů, výhybek, nádraží, vagónků a lokomotiv. Navštívit tento železniční koutek v srdci Jestřebích hor stojí opravdu za to. Po úzkorozchodné trati se dokonce můžete ze stanice Potoční projet do stanice Jestřebí hory a zpět.
Šimone, pocházíte z Trutnova, ale už nějakou dobu bydlíte převážně na chatě ve Velkých Svatoňovicích. Proč?
Je to kvůli mému koníčku, kterým je železnice. Od mala sestavuji železniční modely. Zhruba před sedmi lety koupili rodiče chatu ve Velkých Svatoňovicích a mně se rázem naskytl prostor pro budování velkých věcí.
Jaké byly začátky?
Prakticky od narození miluji železnici a všechno, co s ní souvisí. Samozřejmě začínal jsem s těmi nejjednoduššími vláčky jako například lego Duplo. Postupně jsem přecházel na profesionální modelová kolejiště menších měřítek a hlavní impuls tomu dala modelová železnice TT v měřítku 1:120 po mém otci.
Zdá se ale, že u jedné železnice jste nezůstal. Co všechno návštěvníci dnes vidí, když Vás na chatě navštíví?
Jakmile jsem měl prostor na zahradě, začal jsem budovat asi nejzajímavější část mých železnic, a tou je zahradní železnice v měřítku 1:22,5 s rozchodem kolejí 45 mm. Jak už název zahradní železnice napovídá, je to jediná modelová železnice, která může být celoročně provozována ve venkovním prostředí. Nyní se po naší zahradě line cca 30 m modelových kolejniček, jezdí tu čtyři modely parních rakouských lokomotiv (Stainz a lokomotiva Zillertal) s asi 15 vagóny. Jsou zde také dvě nádraží, dva tunely, depo stanice Jestřebí hory, most přes horský potok, rozhledna atd. Přes zimu tu lze také vidět unikátní sněžný pluh s plnou funkčností.
Druhou venkovní částí je úzkorozchodná železnice s rozchodem 550 mm, po které se můžete i projet. Je zde parní lokomotiva 210. 001, kterou jsem vlastnoručně postavil, a jeden vagón. Jezdí se ze stanice Potoční do stanice Jestřebí hory a zpět.
To zní opravdu skvěle. Kde berete inspiraci pro své tvoření?
Hlavním zdrojem inspirace je pro mě Švýcarsko a Rakousko. Jak známo, Švýcarsko je rájem železnic, ať už jakýchkoliv: úzkorozchodných, elektrifikovaných parních, zubaček, pozemních lanových drah atd. Mám to štěstí, že mohu Švýcarsko i několikrát ročně navštívit. Určité části tratí, které následně ztvárňuji ve svém modelu, kvalitně fotodokumentuji. Také jezdím se strojvedoucími přímo na švýcarských tratích.
Tak to jistě zažil málokdo. Máte ve Švýcarsku nějakou oblíbenou trať?
Mojí nejoblíbenější je trať Svatý Mořic – Tirano.
Jsou to zatím jen Švýcarsko a Rakousko, které jste projel vlakem?
Mým asi největším železničním výjezdem byl okruh po Evropě, cca 3 500 km, kde jsme objeli Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii, Německo. Tento výlet jsem absolvoval v rámci školní akce v 9. ročníku.
Šimone, postavit takovéto železnice uprostřed Jestřebích hor jistě nebylo jednoduché a ani postavením to určitě neskončilo. Co všechno musíte dál řešit, co všechno je potřeba pro udržení takovéhoto železničního areálu?
Je na to samozřejmě potřeba spousta času a finančních prostředků. I vzhledem ke špatné dostupnosti naší chaty je doprava materiálu dosti složitá. Jen třeba sehnání reálných kolejnic mi zabralo několik měsíců. Pak je potřeba je rozřezat na žádoucí délky, naložit, převézt, připravit terén, podsypat štěrkem, nařezat pražce atd. Budování železnic venku je úplně něco jiného než stavba železnic doma. Vyžaduje to nepřetržitou údržbu i údržbu zahrady – sečení trávy, hrabání listí, trhání plevele, v zimě odklízení sněhu.
A jistě je to i finančně náročné.
Samozřejmě, ufinancovat takovouto zálibu není jednoduché. Mým vedlejším koníčkem je hudba. Hraji na několik hudebních nástrojů a zejména pak na klavír. A právě hrou na klavír si přivydělávám zejména po lázeňských kavárnách.
To je tedy nevšední spojení. Hudba financuje techniku. Většinou to bývá obráceně. Spoustu věcí se ale také snažíte dělat si sám. Čeho si nejvíce považujete z toho, co jste sám vyrobil?
U domácích modelů si většinu krajinek, domečků, skal, tunelů dělám sám z různých materiálů (dřevo, plast, papír, polystyren). Co se však týká zahradní železnice, je důležitá odolnost a trvanlivost, takže je nutno nakupovat originální kvalitní výrobky, většinou německé výroby.
Nejvíce si považuji vlastnoručně postavené parní lokomotivy 210 001 zvané Jestřebka a jezdící přes naši zahradu po úzkorozchodné trati.
Pro své studium na střední jste si zvolil obor automechanik. Proč ne nějaký železničářský obor?
Obor automechanik jsem si vybral proto, že mě baví kromě železnice i auta. Zároveň jsem se rozhodl si železnici ponechat opravdu pouze jako koníčka a nepřeměnit jej
v práci, která by mi mohla časem zevšednět.
A byla to dobrá volba?
Obor automechanik mě velice baví, zejména pak pobyt na praxi a rozhodně jsem se rozhodl správně. Vždycky mě bavilo tvořit rukama, takže to znamená, že co se týče běžných školních předmětů, není to žádná sláva, ale co se týká odborných předmětů (opravárenství a diagnostika, automobily, strojnictví, technická dokumentace), tak to mě velice baví a je to pro mě přínosné. Dovednosti, které získávám na praxi, využívám pro svoje stavění železnic a naopak.
Jaké jsou Vaše další plány a cíle?
Hlavním projektem, ke kterému postupně směřuji, je stavba švýcarské ozubnicové parní dráhy právě v zahradním měřítku 1:22,5. Ve škole jsem nyní dokončil 1. ročník. Těším se na ten druhý, kde budu praxe trávit ve vybraném autoservisu, ve kterém bych následně nejraději zůstal pracovat i po škole.
Šimone, děkuji Vám za rozhovor, těším se na Vaše nové železniční přírůstky a ať se Vám splní, co si přejete.
A vy? Až budete o prázdninách přemýšlet, kam vyrazit na malý výlet, nechte své auto v Malých Svatoňovicích a nasměrujte své kroky po červené turistické značce z náměstí po cestě Bratří Čapků. Po zhruba 1,8 km se ocitnete v Šimonově železničním království. S radostí a zápalem jemu vlastním vás Šimon provede po venkovních expozicích, svezete se jeho vlastnoručně vyrobenou mašinkou, a nakonec vás vezme i do chaty, kde má uloženou sbírku plechových modelů přivezených přímo ze Švýcarska.
Než na výlet vyrazíte, nezapomeňte mu předem zavolat (tel.: 776 836 951), aby třeba zrovna necestoval vlakem po Švýcarsku😊
Markéta Machová
foto Miloš Šálek
