Na neobvyklou cestu se v polovině února vydal keramický nosorožec, jehož autorem je Jan Šatara, absolvent oboru Grafický design, dnes studující na Západočeské univerzitě v Plzni, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Cílem cesty se stalo ZOO Dvůr Králové n/L, kde bude nosorožec vystaven v kongresovém centru. Na úplném začátku vzniku tohoto modelu byla Honzova láska ke zvířatům a radost z každé návštěvy zoologické zahrady. Na konci vznikl projekt, který upozorňuje na vymírání živočišných druhů. Honza využil myšlenku z knihy Malý princ, kde hlavnímu hrdinovi nakreslí pilot beránka v krabici. Malý princ věří, i když jej neviděl, že tam beránek opravdu je. Rod nosorožec Cottonův už z biologického hlediska vyhynul. Jak tedy věřit v něco, co brzy nebude, není či věřit v něco uměle vytvořeného a znovu přivedeného k životu? Model je propojením prostoru, ilustrace, počítačové i užité grafiky.
Jan Šatara, absolvent oboru Grafický design, ke své práci uvádí:
Důvodem vzniku projektu, zaměřujícího se na skupinu nosorožcovitých, zejména rod nosorožec Cottonův, je moje obliba těchto druhů, kteří se v pradávných dobách rozšířili v různých formách a dodnes se jim podařilo udržet si postavení mezi ostatními živočišnými druhy. Zárodek mojí myšlenky i fascinaci těmito savci jsem si získal při návštěvě Královedvorské zoo, kterou jsem navštěvoval už jako kluk a kam se opakovaně rád vracím. Její vynikající výsledky nepřestávají ohromovat svět, neboť tato ochranná stanice pečující o mnohé druhy ohrožených zvířat, vrací zpět velké množství jedinců do volné přírody. Dvůr Králové je pro mě místem vzpomínek i místem, kam patří můj prvotní zájem o exotickou faunu. Důležitým výběhem, nejen pro mě, je ten s nosorožci. Skvělý je i sál pravěkých maleb Zdeňka Buriana, který ve mně vzbudil zájem o umění.
Práci bych klasicky rozdělil do tří fází. Šlo mi především o to, abych si rozšířil informace o kořenech rodu nosorožcovitých (historii), o aktuální situaci (stav) i o zasazení do kontextu dnešní doby, která kriticky ohroženým druhům, přes velkou snahu posledních let, stále tolik nepřeje. První fází bylo studium z různých zdrojů, včlenění mezi ilustrace pravěkých zvířat i afrických domorodců. Mezitím už probíhala prostorová část, která začala keramickým nosorožcem, od nějž se následně celá práce rozvinula do poměrně velikého dřevěného panelu, pojatého v podobě pietního místa či hrobu posledního odpočinku. Hlavní myšlenka se podobá té z díla Malého prince, kde hlavnímu hrdinovi nakreslí pilot beránka v krabici. Princ věří, i když ho neviděl, že beránek tam opravdu je. Jeho beránek nevymřel. Zato druh zmíněného nosorožce už z biologického hlediska vyhynul. Jak tedy věřit v něco, co brzy nebude, není či věřit v něco uměle vytvořeného a znovu přivedeného k životu?
Práce vznikala posledního půl roku před mojí maturitou, nicméně jsem ji začal tvořit již dříve. Netušil jsem však, že její poslední část, po stránce grafiky v podobě dřevořezu, dokončím v závěru ledna letošního roku. Mojí postupně rostoucí ambicí bylo, k vytvoření silnějšího účinku, propojit prostor, ilustraci, počítačovou i užitou grafiku.
